Setkání konstrukce s hmotou

 

Toto je třetí verze příspěvku, která byla napsána. Skutečně – původně se totiž mělo jednat o článek mnohem obsáhlejší, ve kterém jsem se chtěl věnovat hlavně první – nepovedené a následně upravené verzi modelu. Zejména tedy otázkám, proč jako celek nefungoval, co jsme s ním následně provedli a co zapříčinilo, že model po této úpravě nabyl podoby výrazně vyváženější a zkrátka a dobře lepší.

Chtěl jsem se zamýšlet, z jakého principu toto zlepšení vycházelo, v čem tkvěl problém a v neposlední řadě i jakými jinými způsoby jsme mohli náš model upravit, existovaly-li nějaké. Tento článek ovšem z důvodu nedostatku času zůstal nedopsán, a proto z něj vytáhnu pouze následující otázky, které by možná mohly tvořit jeho osnovu, a nad kterými, myslím, stojí za to přemýšlet.

1. Proč první verze modelu nevypadala dobře?
2. Proč ta druhá ano? Co bylo podstatou a důvodem této změny?
3. Co musí splňovat materiály v přímém styku? Co v tomto kontextu znamená a mění barevnost, styk subtilního s masivním, artikulovaného s kontinuálním?
4. Jakou roli zde sehrála naše „řemeslná neobratnost?“
5. Jaký musí být poměr prázdného prostoru vymezeného nějakou vzdušnou konstrukcí nasazenou na masu hmoty a masy samotné? Jakou roli zde hraje např. tloušťka konstrukčních prvků konstrukce?

Otázek bylo vskutku mnohem více, a já si myslím, že má cenu nad nimi přemýšlet už jenom proto, že je tento jev ve velké míře součástí staveb, domů - architektury. Čas ale letí, a já, stejně jako on, musím postoupit rovněž vpřed. Již nyní totiž příspěvek publikuji snad s dvoutýdenním zpožděním. Možná ale, že se k této problematice na blogu někdy vrátím.

V rámci zadání zde také přikládám svou fotomontáž – sádrový model v centru Libocké komunitní zahrady.