Reflexe druhé konzultace
Po konzultaci ze středy 20.11. došlo – poměrně nepřekvapivě –
k několika úpravám, které se snaží reagovat na větší či menší nedostatky předchozího návrhu. Tomu byla vyčítána např. nekompaktnost a snad i brutalita či "nedostatek architektonické tvořivosti". Rád bych zde tedy prezentoval svou novou myšlenku komunitního centra, která snad řeší většinu nedostatků návrhu minulého.
Souhlasím totiž, s vyjímkou oné brutality, snad s veškerými výtkami, jež byly řečeny. Ostatně jsem si ihned po konzultaci zapsal několik bodů - pro mne důležitých - které nyní beru jako výzvu, nebo alespoň jako přemět uvažování, a na které jsem se v novém návrhu pokusil nějakým způsobem reagovat.
- Je třeba získat výhled na rybník Terezka.
- Věnovat se prostřednímu prostoru, řešit jeho uspořádání a materialitu. Úprava potoka?
- Otázka: Není to moc brutální? Není to „obrovská“ hradba z kontejnerů?
- Je třeba návrh zkompaktnit.
- Kam s dílnou? Co s nárožím?
- Je třeba, resp. je žádoucí, rozdělit čtyřicetistopový kontejner na dva dvacetistopové?
Po dnešní návštěvě libocké komunitní zahrady jsem tyto otázky a úkoly doplnil o nové teze, myšlenky svého návrhu, kterých bych se rád držel:
- Prostor musí mít osu ode zdi k rybníku. Tím se centrum vyvaruje hluchého místa mezi budovou a zdí. Nemůžeme se tedy ke zdi nedívat, musíme s ní pracovat a otevřít se jí, akceptovat ji, a pokud možno ji využít. Nestane-li se tak, je zde velké riziko vzniku velmi stísněného a nežádoucího prostoru.
- Zároveň ale celý komplex musí mít předek. Prostor rybníku Terezka je myslím moc rozlehlý, a je třeba se mu nějak vymezit.
- V areálu parku – byť vypadá velmi atraktivně pro rodiny s dětmi (nemluvě o tom, že samotnou zahradu využívá právě tato skupina obyvatel) – jsem nenašel nic co by se jen vzdáleně podobalo dětskému hřišti. Najitím vhodného způsobu zakomponování takového prostoru do areálu komunitního centra by jistě zvýšilo atraktivitu místa pro cílovou skupinu.
- Část prostoru, který plánuji zastavět, se v létě využívá k opalování. Je tedy žádoucí tuto možnost zachovat ve vyhovujících podmínkách.
V následujícím textu bych se rád alespoň několika z těchto bodů věnoval.
Úvahu začnu pohledem na samotné místo. Vidíme, že potok vede k rybníku a v souladu s bodem č. 1 nám tedy bude tvořit osu celého objektu. Zatímco východní strana je zarovnaná, ta západní poměrně výrazně ustupuje a celý potok tak veprostřed rozšiřuje. S tímto rozšířením je třeba počítat, a rozhodl jsem se jej řešit následovně: Po boku východního břehu zasadíme čtyřicetistopový kontejner, lehce vykonzolovaný betonovým soklem nad hladinu potoka, aby tak zcela zarovnal nepravidelnosti východního břehu. Sokl se dá řešit různými, i výtvarnými způsoby, které tíhu betonu a celého kontejneru vizuálně odlehčí.
Obr. č.2 |
Západní strana by pak byla řešena následovně: Stejným typem soklu, který byl využit na východní straně, byl by obtažen tvar západního břehu. Zde by bylo vsazeno zábradlí a západní břeh, na rozdíl od toho východního, byl by věnován otevřenému prostranství, které by bylo ohraničeno kontejnery dle obrázku č.4. Severní kontejner s krásným výhledem na rybník Terezka by pak v souladu s bodem 2 tvořil „předek centra“.
Obr. č.3; pozn.: situace je orientační, poměry a vzdálenosti neodpovídají realitě. |
Obr. č.4 |
Samotná sauna by byla vynesena do prvního patra a oproti přízemí by byla otočena o devadesát stupňů.
Všechny střechy dohromady by tvořily jednu velkou terasu s možností nespočtu výhledů na Terezku, do obory Hvězda i na tamní rybník Ve Hvězdě. Tyto terasy by rovněž byly využitelné při pořádání koncertů a jiných akcí, např. letního kina.
Obr. č.5 |
Výsledný návrh tak vytváří dvě veliká prostranství v okolí a jedno malé v samotném středu komplexu. V jednom z těch venkovních, ideálně západním, dalo by se uvažovat o výstavbě zmíněného dětského hřiště. Ve svahu ukončující to východní je zase možnost výstavby jednoduchého posezení či amfiteátru, na křižovatce o výstavbě dalšího kontejneru s malým občerstvením pro koupající se lidi nebo návštěvníky akcí…
Komentáře
Okomentovat